Výchova štěněte

Vštěpování

Prostředí, ve kterém štěně žilo prvních sedm týdnů svého života, ještě s ostatními aspekty spoluurčilo, zda bude pes agresivní nebo bázlivý, a pokud tuto dobu strávilo bez kontaktů s lidmi, nebude socializováno a nedospěje v přizpůsobivého a společensky akcep- tovatelného psa.

Psi, kteří jsou od počátku jako na samozřejmost zvyklí na lidskou přítomnost, dotyky, pachy a zvuky včetně těch domácích, se později nebudou bát a snadno se přizpůsobí i všem dalším podnětům, které je v životě s lidmi čekají.

Výchova

Výchovou se rozumí vytvoření a upevnění pravidelných návyků, nezbytných pro život v civilizované společnosti - ať už mluvíme o mláďatech lidských nebo psích.

Vychovaný pes by měl znát své jméno a přijít na jeho zavolání, měl by správně reagovat na základní povely (sedni, lehni, ke mně, k noze a zůstaň) a v neposlední řadě nesmí mít odmala problémy s nošením obojku a s chůzí na vodítku.

Nezbytnou součástí výchovy je čistotnost, ke které musíme štěně vést od prvního vkročení do nového domova.

Štěňata vychováváme hrou, odměňujeme pochvalou a pamlskem. Tresty bychom měli omezit na pokárání a jen výjimečně na mírnou formu tělesného potrestání, tedy na zatřepání za kůži na krku nebo na symbolické třepnutí novinami. S postupujícím věkem postupně nároky na poslušnost zvyšujeme.

Výchovou psa rozumíme také to, že psa průběžně seznamujeme s různými typy prostředí vč. pouliční dopravy, s dostupnými dopravními prostředky, s jinými psy a zvířaty vůbec, a hlavně a především - s co největším počtem lidí. Samozřejmostí je, že štěně musí mít od počátku stoprocentní důvěru k pánovi a celé rodině. Rozhodně se nesmí bát, protože to bychom z něho těžko vychovali sebevědomého jedince. Většina agresivních psů totiž útočí právě ze strachu.

Výcvik

Výcvik je soubor cílevědomých opatření, která psa připraví na chování v určitém prostředí a na pracovní nebo sportovní výkon. Na rozdíl od výchovy může být výcvik úzce specializován, např. pro služební, lovecké nebo speciální sociálně zdravotní účely. Těmto druhům výcviku se věnují buď sami zkušení majitelé nebo speciální výcviková střediska. Pokud se začátečník obrátí o pomoc na odborníky, měl by se sám výcviku zúčastňovat. Jednak by měl trávit se svým psem co nejvíce času, jednak se sám poučí a především - pes si spojí výcvik i s jeho osobou, nikoliv jen s cizím člověkem.

S výcvikem začínáme co nejdříve, pro různá plemena i pro různé typy výcviku jsou doporučeny odlišné věkové hranice. Všeobecně se uvádí rozpětí od devíti měsíců do tří let. Od jednoduchých cviků postupně náročnost zvyšujeme.

Zkazit se dá obojí

Nevychovaní psi celé dny proštěkají, nereagují na základní povely, na vodítku táhnou, žebrají u stolu... a pokud některý chovatel nezvládne výchovu psa, nebude úspěšný ani při výcviku.

Zatímco základní výchova psa by měla být samozřejmostí, jeho výcvik je ponechán většinou jen na záměrech a potřebách chovatele. Povinnost výcviku je určená jen pro některá plemena se zvláštním určením. Mnozí velcí, silní a dominantní psi však výcvik potřebují také, což by měl každý chovatel podchytit ještě včas, než zvířata svou převahu uplatní.

Speciální výcviky probíhají podle dlouho zkoušených a ověřovaných postupů. Nemá cenu pokoušet se o vlastní cestu, protože by to nezaručilo požadované výsledky a úspěšné složení předepsaných zkoušek. "Zpackaný" výcvik se pak dá jen těžko napravit.

Trpělivost - základ výchovy

Protože většina z nás chce mít ze svého štěněte příjemného domácího společníka, který bude pro nás přínosem a pro okolí "hodným psem", je dobré koupit si ještě před pořízením štěněte některou příručku pojedná- vající o výchově psů. Dokonce i pokud máte zkušenosti s výchovou psů jiných plemen, není na škodu přečíst si něco o zvláštnostech, které vás čekají s příchodem plemena jiného. I když nebudeme požadovat od svého pejska nijak extrémní poslušnost, přesto nesmíme zanedbat nic podstatného